Realitní srdcař bez cenzury: Nestydím se za to, kdo jsem a jakou cestou jdu

V realitách nesnáším vatu a zbytečný divadlo. Nemám rád klišé a prázdné fráze typu „dělám to jinak“. Hraju s otevřenýma kartama a stejný to bude i tady, na mém novém blogu. Tohle je Srdcař bez cenzury. Místo, kde jdou byznys a uhlazené marketingové fráze stranou. Dneska chci navázat na reelsko, které na mém Instagramu vzbudilo slušný ohlas, a jít trochu víc do hloubky.

Často máme pocit, že se musíme zavděčit všem. I já to tak dlouho měl, nejen v businessu, ale i v životě. Dělat to, co se od nás „tak nějak očekává“, držet se ve stínu průměru a raději nevybočovat. Pamatuju si, jak jsem před ca 5 lety začal točit video prohlídku se svou manželkou Šárkou, bavilo nás to, navíc jsme trávili čas spolu. Ale našlo se pár lidí, kteří mi řekli, že se jim to nelíbí. Měli na to právo, protože ne na vše musíme mít stejný názor. Já to ale tenkrát zabalil a vrátil se ke starému (= nudnému) formátu.

To jsem ale nebyl já a touhle cestou už dál nejdu. Vybral jsem si jinou, asi náročnější a možná nevděčnější cestu. A víte co?Nestydím se za ni, jsem pyšný, že jsem vzal život do svých rukou.

Zde jsou čtyři životní kroky, za které se nestydím, i když nad nimi spousta lidí kroutila hlavou:

📚 Ve 20 jsem práskl dveřmi na právech

Byla to prestiž. Na první přednášce nám docentka filosofie řekla, že jsme elita a že to tak musíme nacítít. Okolí to bralo jako hotovou věc, bude z něj právník. Jenže mě to zkrátka krutě nebavilo. Chtěl jsem být na straně spravedlnosti, ale první semestr byla pro mě šeď a nuda.

Když jsem tenkrát svému tátovi volal, že mě to nebaví a že končím, bál jsem se reakce. Jenže táta mě respektoval a nikdy mi nekecal do života. Řekl svůj názor a zbytek byl na mě. I tenkrát mě podpořil a nakonec mohl být u mé magisterské promoce, byť na jiné Alma Mater. Byl na mě hrdý a pro mě je navždy vzorem toho, jak vychovávat své děti a chovat respekt k ostatním lidem.

Moje lekce: Zabalil jsem to a nikdy, vážně nikdy jsem toho nelitoval. Byla to první velká zkouška v tom, že jít si za svým srdcem, se vyplatí. A reakce okolí? No jasně, že se podivovali, někdo si i říkal, že jsem to vzdal, že jsem na to neměl. Tomu se nevyhnete, ale já si už tehdy žil svůj život.

💼 Ve 32 jsem pustil „jistotu“ a šel podnikat

Znáte to. Teplé místečko v zaměstnání, jistota výplaty každý měsíc a pípnutí u turniketu. Když jsem se rozhodl, že z tohohle vlaku jménem korporát vystoupím a půjdu podnikat na vlastní pěst, všichni mi říkali, že jsem blázen. Tehdejší nadřízený, mimo jiné skvělý chlap, který si před důchodem maloval, že ho nahradím, mi řekl: „Marku, děláte velkou chybu“. Já mu jen odpověděl, že si to nemyslím a děkuji Bohu, že jsem se nenechal zvyklat. Reality se staly mým životem, každodenní motivací do práce.

Moje lekce: Vyměnil jsem falešnou jistotu za absolutní svobodu a zodpovědnost. Dnes dělám to, co mě neskutečně baví. Realitám dávám srdce, stavím na tvrdých datech, dělám špičkový marketing a jedu si to podle sebe. A naučil jsem jednu zásadní věc. Nejsem tu pro každého, stejně tak se nemohu každému zavděčit a každému nebude sedět můj způsob práce. Ale zásadní je nenechat se zlomit a věřit sám sobě.

💍 Ve 38 jsem se rozvedl

Tohle je téma, o kterém se nahlas moc nemluví. Spousta lidí zůstává v nefunkčních vztazích jen kvůli dětem nebo ze strachu z neznáma. Já se ve 38 letech rozvedl. Vypadalo to jako konec, ale pro mě to byl obrovský začátek. A ano, i já jsem se bál existenčních věcí, jako např. kde budu bydlet, jak často uvidím své děti, jaké to bude, když je ráno nepozdravím nebo třeba, zda neskončím sám.

Moje lekce: Našel jsem svou životní lásku. A paradoxně, ačkoliv jsem rozvedený, trávím se svými dětmi víc času než kdy dřív. Kvalitního času. A jako bonus? Postaral jsem se jim ještě o malého bráchu. V tomhle nelze nikomu radit a především mě to naučilo jednomu: „Nikdy nikoho nesuď, nikdy nehodnoť cizí životy.“ Nikdo z nás neví, co se odehrává za zavřenými dveřmi…

Celé toto období mě naučilo si vážit toho důležitého. Láska a rodina, to je to jediné, na čem v životě opravdu záleží. Později jsem pochopil, že téhle myšlenky se celý život držel můj milovaný táta. Budoval vztahy, držel rodinu pohromadě a vše ostatní byl jen bonus.

🤳 Ve 43 jsem začal točit na sítě (a občas jdu přes čáru)

Když vám táhne na padesát… Když překročíte čtyřicítku…to je o poznání lepší, okolí většinou očekává, že zvážníte a budete se prezentovat výhradně jako seriózní pan podnikatel v obleku. Já jsem místo toho zapnul kameru a začal točit zábavná videa na Instagram. Vždycky jsem byl tak trochu showman a tahle nová kapitola mi dává šanci se vyřádit.

Moje lekce: Občas to schytám, že je to lehce přes čáru. No a co? Dělám to, co mě těší. Nenechám si od nikoho diktovat směr, nedělám věci podle šablony. Vy se u toho bavíte, já taky, a čísla (která u mě vždycky mluví jasně) ukazují, že to funguje. A máte se ještě opravdu na co těšit.

Žiju si svůj život a věřím ve svou cestu

Nehraju si na dokonalého, ani nejsem. Dělám chyby, padám „na držku“, ponaučím se z toho, ale vždycky se zvednu a jdu dál. A hlavně obchod dělám a život žiju naplno, abych se sám sobě i všem okolo mohl v klidu podívat do očí. Nesnáším přetvářku, neupřímnost, licoměrnost. Takže i když něco občas neklapne nebo si v něčem nebudeme rozumět, jedno máte jisté… Nebudu Vám lhát, pochlebovat ani Vás za zády pomlouvat.

Tohle byl můj první zápis do deníku Srdcař bez cenzury. Pokud vás zajímá víc z mé cesty, chcete vidět, jak se dají dělat reality po Materňácku nebo se prostě jen chcete občas zasmát u videí, sledujte můj Instagram @realitnisrdcar.

Díky, že jste dočetli až sem.